U vchodu do místního hřbitova je postaven kříž z r. 1809 a stojí tu i socha Panny Marie z r. 1814, obě památky jsou v barokním slohu.
Reliéf Trojice, původně stál u chalupy č. p. 87, dnes se nachází při vstupu do chrámu vlevo uvnitř, je vzácná památka ze starého dřevěného kostelíku, dle nápisu obnovena v r. 1726. Je pozdní barokní prací a zasluhuje pozornosti. Levá ruka Kristova byla při požáru stavení č. p. 87 v r. 1932 ulomena a velmi neuměle truhlářem nahrazena novou rukou. Reliéf byl posléze zakleň proti povětrnostním vlivům. V šedesátých letech tohoto století byla památka přemístěna do chrámu.
Kříž v sadě u památníku padlých občanů v 1. světové válce pochází z počátku 20. století. Pomník padlých je ze stejného období, byl restaurován v r. 1999.
Socha sv. Nepomuckého Jana z r. 1814 se nachází u stavení č. p. Frant. Slaniny.
Na stavení č. p. 12 „U Kašků“ byla umístěna dřevěná Mariánská soška. Jsou dohady, že původně pochází z dřívějšího dřevěného kostelíka v Německé Rybné a že byla zachráněna před jeho požárem. V r. 1976 byla neznámým pachatelem odcizena z vitríny. Soška představovala P. Marii s jezulátkem.
Kamenný kříž – tzv. smírčí kříž. Smírčí kříže jsou spojovány s určitým trestným činem. V našem případě se jednalo o loupežné přepadení, krádež nebo čin závažnějšího rázu. Pokud byl tedy kamenný kříž postaven na základě smírčí smlouvy, jednalo se vždy o usmrcení člověka. Ve smírčích smlouvách byla vždy výslovně uvedena povinnost vystavět kamenný kříž jako výrazu pokání a usmíření. Smírčí právo bylo u nás rozšířeno přibližně ve 14. – 16. století. Smírčí kříž, o kterém je řeč, stojí vlevo od staré silnice z Vamberka do Žamberka za rozcestím v lese /jdeme po zelené turistické značce z kopce směrem na Rybnou, asi 30O m/. Vlevo podél cesty se táhne poměrně hluboký a široký příkop a za ním právě stojí kamenný kříž.
Hrubě opracovaný smírčí kříž, s vytesaným znakem starorytířského rovného meče, stojí v místě vraždy Sezima DRSLAVCE z Dobrušky, manžela to Elišky z Dobrušky, paní na Dobrušce, v Meziřičí, Budíně, Potštejně, Týništi a jinde. Údajným vrahem byl označen Jan DRSLAV mladší z Potštejna – nazvaný „ČERT“, sezením to na hrádku Okrouhlici, blíže obce Merklová. Vdova Eliška žalovala r. 1355 Jana u královského soudu Karla IV., že manžela zavraždil když se vracel od svého příbuzného z hradu Lutického, nyní Litického. Jan Drslav – tedy „Čert“ dokázal a svědkové jeho to stvrdili, „že nikoliv vraždou úkladnou, nýbrž že padl Sezima v souboji“; král Karel IV. dne 4. šestého měsíce r. 1360 rozsudek soudu potvrdil v neprospěch vdovy Elišky. Kříž byl vykopán, když se předtím tíhou vryl do země a zarostl stromem, ve druhé polovině 19 století přičiněním Jana Vostrého, lesníka to statku vambereckého. Tolik zpráva hrdelního soudu královského.
Žulový pomník – k uctění padlých v 1. svět. válce byl r. 1925 okrašlovacím spolkem za vedení Fr. Brkla 57 a akad. malíře Old. Hlavsy zřízen „Pomník padlých“ s plastickou výzdobou L. Brabce z Litic a s deskou padlých vojínů.